Když jsme se před rokem vraceli z první plavby po Jadranu, odjížděli jsme s přesvědčením, že by bylo krásné tuto zkušenost zopakovat. Podařilo se a znovu jsme mohli prožít nezapomenutelný týden.
Tentokrát se na palubě sešli lidé, kteří se před plavbou prakticky téměř neznali. O to větším darem pro nás bylo sledovat, jak rychle mezi námi vznikla důvěra, otevřenost a vzájemná blízkost. Každý přivezl svůj příběh, své zkušenosti i své dary, a společně jsme vytvořili společenství, ve kterém jsme byli jeden pro druhého povzbuzením i obohacením.
Moře nám letos připomnělo svoji sílu. Počasí nebylo po celý týden ideální a vítr nás občas postavil pěkně do pozoru. O to více jsme si mohli vyzkoušet spolupráci, vzájemnou pomoc a schopnost společně hledat správný směr. Díky zkušenostem kapitána i ochotě celé posádky jsme si s každou situací dokázali poradit.
Velkým darem byla opět přítomnost kněze. Díky salesiánu Václavovi jsme měli možnost se vydávat do hlubin vlastních srdcí.
Děkujeme Bohu za ochranu na cestě autem, za bezpečný průběh celé plavby, za všechny společné chvíle i za nové vztahy, které vznikly.
Vracíme se domů obohaceni, povzbuzeni a vděční. A znovu se potvrzuje, že o vztahy – manželské, přátelské i duchovní – stojí za to pečovat.
